| Úvodem | |||||||||||||||||||
| O práci | |||||||||||||||||||
| Cestovní deník | |||||||||||||||||||
| Statistika cesty | |||||||||||||||||||
| Závěrem | |||||||||||||||||||
| 
| 
|
Datum: 28. a 29. září 2000
Etapa: Lake Celina, IN - New York City, NY
Ujeto: 894 mil
Státy: Indiana, Kentucky, West Virginia, Maryland, Pennsylvania, New
Jersey, New York
Poslední úsek cesty do New Yorku
Po procitnutí v kempu, který se nacházel v lese, evokujícím vzpomínku na horor The Blair Witch Project, jsme se brzy vrátili na dálnici I-64 a pokračovali v cestě do New Yorku. Za zhruba padesát mil se objevila hraniční řeka Ohio a za ní Louisville, největší měto v Kentucky. Tento stát jsme profrčeli prakticky bez povšimnutí, jedinou zastávkou byl pouze "stylový" oběd v KFC (Kentucky Fried Chicken). U Huntingtonu jsme vjeli do Západní Virginie. Po dlouhé době přišla nějaká zásadnější zaznamenáníhodná změna krajiny. Za hlavním městem Charlestonem jsme najeli na dálnici I-79, která se nekonečně kroutila nahoru a dolů po úbočích listatými lesy porostlých kopců. Překvapila mě nízká hustota osídlení tohoto státu, ačkoliv se nachází ve východní části USA, jinak hustě obydlené. Když jsme se přehoupli do Marylandu, byla už dávno tma. Tady jsme se ale moc dlouho "neohřáli" pokračujíc dále v noční jízdě, tentokrát napříč jihovýchodním cípem Pennsylvanie. Do New Yorku už to byl jen kousek. Jelikož jsme tam nechtěli přijet za tmy (kvůli orientaci), zastavili jsme hned na prvním odpočívadle v New Yersey na jeden a půl hodiny dlouhou pauzu. Ještě před rozbřeskem se pak pokračovalo dále a kolem osmé hodiny jsme po úspěšném projetí newyorské aglomerace vjížděli na ostrov Manhattan.
1. den v New Yorku
První věcí, kterou bylo třeba po příjezdu do New Yorku udělat, bylo najít hostel, ve kterém byli ubytováni Laura s Freddym, naši přátelé z Wisconsinu, kteří se s námi přiletěli rozloučit a kterým jsme slíbili naše auto. Zdánlivě snadná záležitost se s adresou umožňující dvojí výklad změnila v rozsáhlou anabázi po celém Manhattanu. Alespoň jsme si vyzkoušeli, jak se jezdí v dokonalém chaosu a znovu se na vlastní kůži přesvědčili, že ještě větším problémem je ve velkém městě parkování. Konečným nalezením kýženého hostelu a shledáním s přáteli ještě pojížďky mezi mrakodrapy neskončily, neboť ve stejný den měli přijet autobusem z Wisconsinu tři naši kolegové, kteří s námi pracovali v hotelu Wilderness. Ty jsme pro změnu hledali na autobusovém nádraží Port Authority a to, že jsme na ně bez předchozí domluvy narazili, byla už byla víceméně šťastná souhra náhod. V odpoledni jsme se pak společně vydali na objevování největšího amerického města.
Metrem jsme se dopravili na rušné Times Square, odběhli do nedaleké kanceláře letecké společnosti Swiss Air kvůli potvrzení letenek a pak se vydali vzhůru na Empire State Building. Kdybych věděl co nás tam čeká, asi bych se snažil najít lepší "rozhlednu". Nejprve dlouhá fronta na vstupenky, pak další zástup na odtržení kontrolního útržku, fronta na výtah, fronta na vstup na vyhlídkovou plošinu a nakonec davy turistů nahoře. Výhled byl však solidní a nezapomenutelný byl hlavně ruch a hukot velkoměsta stoupající z hlubiny pod námi.
 |
 |
Posledním místem, které jsme dnes poctili svojí
návštěvou byl China town, větší, opravdovější a hlavně taky špinavější než ten v San Franciscu.
Experimentálně jsme vstoupili do jedné ze stovek restaurací. Všichni kromě Petra, který bez
valného výsledku zápasil s plnou mísou krabů, byli vcelku spokojení. Po vydatné večeři jsme už
spěchali domů do hostelu a po cestě se mi ještě podařilo náhodou sehnat několik lahví plzeňské
desítky. Až v dalších žíznivých večerech v tomto městě jsem zjistil, že to až tak velká náhoda
není a že je zde docela běžně k sehnání. Není to náhoda, lahoda však určitě. ;-)
|
|
|
|